Mitákuye oyásiŋ a svatý František
4.3.2026
Při psaní knihy jsem narazil na fascinující souvislost. Během mého hledání základní duchovnosti se mé kroky po letech vrátily ke svatému Františkovi. Zjistil jsem, že dospěl k pozoruhodně podobnému vnímání světa jako Lakotové.
Že i v naší kultuře lidé vnímali svět podobně jako Lakotové. Jejich spojení Mitákuye oyásiŋ znamená všichni jsme příbuzní – lidé, zvířata, rostliny, kameny i hvězdy. Velký Duch prostupuje vším, a proto si vše zaslouží naši hlubokou úctu.
Svatý František prožil několik mystických setkání s Bohem, po nichž začal veškeré stvoření vnímat jako milovanou rodinu. Věřil, že pokud je Bůh Otcem všech, pak jsou si všechny bytosti sourozenci. Země, Slunce, vlk i oheň – ti všichni pro něj byli bratry a sestrami.
Obě cesty prosazují radikální pokoru. Lakotové učí, že člověk je jen jedním z vláken v pavučině života – pokud zničíme vlákno, zničíme i sebe. František se zase zbavil majetku, aby se stal chudým, čímž odstranil bariéry mezi sebou a okolním světem. Když nic nevlastníte, můžete se vším sdílet bratrství. Bůh nás stvořil jako rodinu, nikoliv jako pány nad stvořením.
Tento posun vnímání světa od souboru věcí k příbuzenství se dá snadno přenést do každodenního života. Na všechny bytosti se můžeme dívat jako na své blízké. Strom před domem nebo potok v parku přestanou být pouhou zelení či kulisou a stanou se Sestrou Břízou nebo Bratrem Potokem. Taková změna perspektivy přirozeně mění i to, jak se k nim chováme. Začneme si víc všímat živých tvorů ve svém okolí. Místo abychom pavouka v bytě zamáčkli, vyneseme ho ven jako praktické uznání jeho práva na život v rámci naší společné rodiny. Stejně tak pohled na druhé lidi jako na naše příbuzné vede k menšímu množství konfliktů.
S tím souvisí i snaha nevlastnit příliš mnoho věcí. František zvolil chudobu, aby byl svobodný. Ani Lakotové nehromadili majetek. Hodnota člověka se měřila tím, kolik toho dokázal rozdat. V moderním světě to znamená nekupovat zbytečnosti. Každý předmět, který vlastníme, vyžadoval zdroje Země, a tedy našich příbuzných. Méně věcí znamená méně zátěže pro Matku Zemi.
Důležitá je také uvědomělá spotřeba. Lakotové a další domorodé národy se při každém důležitém rozhodnutí ptají: Jak to ovlivní naše potomky za sedm generací? Než něco koupíme nebo vyhodíme, zamysleme se nad cestou onoho předmětu. Odkud přišel a kde skončí? Žít v duchu mitákuye oyásiŋ znamená zvažovat, zda naše činy neubližují našim příbuzným z říše zvířat a rostlin. Recyklace nebo šetření vodou pak není otravnou povinností, ale projevem úcty k rodině. I při jídle můžeme v duchu poděkovat rostlině či zvířeti za jejich oběť.
K pocitu jednoty nepotřebujeme stavět inipi (potní chýši). Stačí malé obřady v městském prostředí. Můžeme ráno pozdravit den písní, otevřít okno, zhluboka se nadechnout a poděkovat Bratru Vzduchu za to, že nás udržuje naživu.
Tato radikální pokora, kterou František nazýval „bytím menším bratrem“, v moderním životě znamená odložit ego. Znamená to uvědomit si, že nejsme středem vesmíru, ale jeho důležitou buňkou. Když se nám nedaří, vzpomínka na mitákuye oyásiŋ nám připomene, že v tom nejsme sami – celý vesmír nás podpírá, i když si to zrovna neuvědomujeme. Aplikovat toto učení znamená přestat se cítit jako cizinec ve vesmíru a začít se v něm cítit jako doma.
Jak já tomu rozumím, Františkovo slavné kázání ptáčkům v Bevagni, je praktickým cvičením v tomto příbuzenství. V té chvíli odložil své lidské role a stal se součástí ptačího národa. V lakotské tradici se zvířata označují jako „národ“ (např. Zíŋtka Oyáte – ptačí národ). Nejsou to nižší tvorové, ale naši starší bratři, kteří jsou na světě déle než my a znají cestu k harmonii lépe.
František uviděl u cesty obrovské hejno ptáků. Nechal své společníky stát a rozběhl se k nim. Ptáci neuletěli. Zůstali v klidu, dívali se na něj, natahovali krčky a rozprostírali křídla, jako by ho zdravili. Rozmlouval s nimi tak, že by je chtěl poučovat, ale že s nimi vstoupil do vědomého společenství. František si uvědomoval to, že ptáci nepotřebují vykoupení z hříchů, protože žijí v naprostém souladu s Boží vůlí, s Velkým Duchem. Mluvil s nimi jako bratr s bratry, s božími tvory.
Možná, že jeho rozmluvy s ptáky byla spíše určená jeho lidským společníkům jako příklad k následování. Uvědomil si, že v nich má učitele pokory a bezprostřednosti. Uvědomil si, že od ptáků se může učit pokoře a bezprostřednosti. Uvědomil si, že duchovní cesta nevede jen vzhůru k nebi, ale i do šířky k ostatním bytostem.